Domů Blog Městem chodí Santa Klaus 20. 12. 2009

Ze života dospěláka

Počet návštěv

mod_vvisit_counterDnes9
mod_vvisit_counterVčera21
mod_vvisit_counterTento měsíc293
mod_vvisit_counterCelkem81731
Czech English Italian Polish Russian Spanish
Městem chodí Santa Klaus 20. 12. 2009
blog

 

   Městem chodí Santa Klaus

 

 Ty nejkrásnější vzpomínky na Vánoce mne unášejí do krajiny dětství. Byly vždycky bílé, jiskřivě mrazivé a především tajuplné. Svá tajná přání jsme nehtem škrábali na zamrzlé okenní sklo, snili s pohledem na hvězdy a počítali dny, které se nekonečně vlekly…

 
U štědrovečerního stolu  nesměli chybět prarodiče a teta. Šedovlasý dědeček sklonil hlavu, sepnul ruce a poděkoval Pánu Bohu - za ochranu rodiny, za všechny dary vánočního stolu a všichni jsme nahlas odříkali Otčenáš. Po večeři nám čekání na Ježíška dospělí prodlužovali zpěvem vánočních písní a koled. Já s bráchou jsme nakonec měli sólo: Nemám peněz můj Ježíšku, co já tobě můžu dát? Povím já ti v modlitbičce - Ježíšku, jak mám tě rád.
 
A když už jsme nedočkavostí nemohli skoro dýchat, vzal nás tatínek za ruce a šli jsme do mrazivé noci vyhlížet Ježíška  a napínat uši, abychom nepřeslechli jeho zvonky. Slyším je ještě dnes. Rychle jsme se vrátili do domu, opatrně otevřeli dveře do sousedního temného pokoje a s pusou dokořán zírali na zářící stromek s červenými svíčkami a hořícími prskavkami. Zažívali jsme pohádkové tajemství a magické chvíle obdarování…
 
Píše se 21. století a je pro mne čím dál těžší připravit svým vnoučatům „kouzelné Vánoce“. Už od října i na ně ze všech stran útočí reklama, zneužívající líbezné melodie vánočních koled. Ubezpečuje nahlas a stále dokola, že je čas dárky kupovat, kupovat, kupovat. Není úniku, není místo pro tajemno.
 
Loni jsem se nechala zlákat  „Vánočním zpíváním“ na Masarykově náměstí v Přelouči. Přicházela jsem od „kruháku“ a  už z dálky jsem zaznamenala červené čepičky s bílou kožešinkou na hlavách moderátorů a dalších účinkujících. Sváteční nálada byla ta tam a na mysl se vkrádala otázka: „Co jsme to za národ? Dědu Mráze jsme si vnutit nedali, ale čepičky si nasazujeme zcela dobrovolně!
 
Živý Betlém vydařeně ilustroval dobu, kdy se narodil ten, o kterém vypráví nespočet krásných veršů, písní a koled. Malebně osvětlené náměstí vítalo každého, kdo stejně naivně jako já toužil po chvíli zastavení a rozjímání.
 
Zpívání českých koled v Santa Klausovských čepičkách je v mém vnímání devalvací národních  zvyků a z vánočních písní o Ježíškovi dělá nechutnou parodii.
 
Rozčarovaná jsem se vracela domů a cestou pozorovala osvětlení oken a domů. Blikající červená postavička lezoucí na balkón s pytlem na zádech mě strašila o pár hodin později i ve snu.
 
Letos bude na náměstí zpívat i naše vnučka. Sbírám sílu…
 
 

 
, Powered by Joomla!; Joomla templates by SG web hosting