|
blog
|
|
Albertov 17. 11. 2009 - 20. 11. 2009 Už dvacet let jsem stále štěstím bez sebe, že jsem se dožila svobody a demokracie. Vrátka k ní otevřeli studenti. Tvrdé rány obušků na hlavy a těla nevinných dětí byly tou poslední kapkou, po které si i jejich rodiče konečně řekli: „Tak dost! Tohle už ne!“ a vyšli do ulic s klíči a posledním zvoněním. Před dvaceti lety šla se studenty na Národní i naše dcera. Vrátila se zmlácená, ale nezlomená, odhodlaná přesvědčovat lidi ve fabrikách, že je čas na změnu. Letos jsem vyrazila já – s vědomím, že máme co slavit, s vděčností k tehdejší odvaze mladých bojovat za svou budoucnost, s pochopením pro jejich dnešní kritiku politické scény. Státní svátek spolu se mnou přišli oslavit lidé všech generací – studenti, rodiče s malými dětmi, pra i praprarodiče s trikolórou na klopě. Akci organizovala nevládní nezisková organizace „OPONA o.p.s. - vzniklá z aktivity mladých lidí, kteří chtějí důstojně připomenout a oslavit jubilejní výročí pádu železné opony.“ Dlouho připravovaný a promyšlený program vyvrcholil kaskádou vulgarit v prezentovaných textech i písních. Slavnostní euforie a hrdost tiše odkráčela, úsměv na rtech zmrzl. Styděla jsem se. A dotěrné myšlenky se nedaly zahnat: „Tohle je ta důstojná oslava? Tohle je budoucí elita národa?“ Vrátila jsem se nezmlácená, ale zlomená…
|
