Jak z textu písně J.Nohavici - děti staví sněhuláky, s kopečků sjíždí sáně  a všude  kolem bílé království.
Romantici se radují…          Za vločkou vločka
                                       z oblohy padá
                                       chvilinku počká
                                       a potom taje
                                       Na staré sesli
                                       sedí pan Lada
                                       obrázky kreslí
                                       zimního kraje

Škarohlídi nadávají…         To mokré svinstvo
                                    padá mi za límec
                                    už čtvrtý měsíc
                                    v jednym kuse
                                    furt prosinec

A paní Jílková v televizním studiu rozdmýchává vášně. Kdo ponese zodpovědnost za to, že chodec uklouzne? Kdo bude platit odškodné?
Zdravý rozum dostává zase na frak. Sněhová kalamita nebo povodeň jsou z kategorie přírodních živlů, kterým ani ÚV KSČ  neuměl přistřihnout křídla, přestože slogan „Poručíme větru, dešti“ měli soudruzi v plánu zrealizovat v některé blízké pětiletce.
Už jsem v životě párkrát upadla, ale vždy jsem si to dávala za vinu sama sobě. A zkušenost mě naučila vyhýbat se vymetenému chodníku obloukem – po ránu to bývá zaručeně klouzačka.  Pro chodce mají  platit stejná pravidla jako pro řidiče - přizpůsobit jízdu a obutí stavu vozovky  a nést zodpovědnost za své chování. Matka příroda nám tu a tam dá výchovný políček – abychom si uvědomili, že lidská zpupnost má své meze. Kdo ponese zodpovědnost za zemětřesení na Haiti? Kdo zaplatí tamním obyvatelům odškodnění?
Je leden. Venku zase sněží…       17. 1. 2010